Před více než 4000 let se Bůh zjevil Abrahámovi v Mezopotámii a řekl mu: Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu, a učiním tě velkým národem. Abrahám Pána poslechl a odešel do zaslíbené země Kanánu, kde žil se svým synem Izákem a vnukem Jákobem, který později změnil jméno na Izrael.
Protože v zemi Kanán nastal hladomor, Izrael a jeho 12 synů odešli do Egypta a tam se rozmnožili v mocný národ. Egypťané se cítili ohroženi silným národem Izraelců, kteří mezi nimi žili, tak je zotročili a uvrhli je do pevných pout. Po 430 letech v Egyptě byli z pout vyvedeni Mojžíšem, překročili Rudé moře a došli do Arábie, kde přijali Boží zákon na hoře Sinaj.
Generaci Izraelitů, kteří odešli s Mojžíšem, nebylo dovoleno vstoupit do zaslíbené země, protože neměli dostatečnou víru v Boha. Byli nuceni 40 let bloudit divočinou, dokud nepovstala další generace, která věřila Bohu a vstoupila do zaslíbené země s Jošuou.
Po asi 400 let vládli 12 kmenům Izraele Soudci podle zákona Mojžíšova. Když zatoužili mít krále jako všechny jiné národy, Bůh jim za krále vybral Saula, který nad nimi panoval přes 40 let, po něm 40 let král David a potom 40 let Davidův syn Šalamoun. Za vlády Šalamouna dosáhlo království Izraele největší slávy a byl postaven první chrám. Ale protože se Šalamoun ve stáří odvrátil od Boha, Bůh mu řekl, že jeho syn ztratí vládu nad 10 z kmenů.
Po smrti Šalamouna bylo království Izraele rozděleno a deseti severním kmenům vládla řada svévolných králů, kteří nebyli potomky Davida a Šalamouna. Severní království si uchovalo jméno Izrael a později učinilo svým hlavním městem Samaru. Menší jižní království se jmenovalo Juda, hlavním městem byl Jeruzalém a vládli mu potomci Davidovi. Od šestnácté kapitoly druhé knihy Královské se lidu Jižního království říká Židé podle jména království Judy.
Kvůli svévolnosti bylo Severní království Izraele přemoženo a uvrženo do zajetí Asyřany. Zbylí izraelité se smíchali z pohanskými národy, které přišly a zabrali zemi. Těmto lidem se později začalo říkat Samařané a 10 kmenů Izraele už nikdy nebylo jediným národem.
Jižní království Judy bylo později přemoženo Babyloňany a chrám byl zničen jako trest za klanění jiným bohům. Ale po 70 letech se Židé vrátily do Judy, znovu vystavěli jeruzalémský chrám a dál žili pod vládou potomků Davidových.
V době Kristově byl národ Judy známý jako Judea a žil pod vládou Římanů. Ježíš Kristus a jeho učedníci kázali Evangelium po celé Judei a hledali ovce ztracené z domu Izraele. Po třech a půl letech působení Ježíše jej Židé odmítli jako svého Mesiáše a přesvědčili římského místodržícího, aby jej ukřižoval. O tři dny později vstal z mrtvých, ukázal se živý svým učedníkům a vstoupil do nebe, kde sedí po pravici Otcově.
Krátce před ukřižováním Ježíš prorokoval, že za to, že jej lidé zavrhli, Jeruzalém bude spálen, chrám zbořen a Židé zotročeni dalšími národy. Toto proroctví se vyplnilo v roce 70 našeho letopočtu, kdy Jeruzalém dobyl budoucí římský císař Titus. Po více než 1800 let žili Židé roztroušeni po všech národech.
A v roce 1948 se nemožné stalo skutečností. Byl založen stát Izrael a židé znovu vlastní zaslíbenou zemi. Mnozí křesťané říkají, že je to zázrak a požehnání od Boha. Ale bylo to opravdu požehnání od Boha nebo je to dílo temných sil? Tento film je odpověď.
